Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovali každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Martina Sochy, které si zapisoval v únoru před šesti lety.


Martin Socha, foto Karel Cudlín

Jeho Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue 94/2014.




Jedna věta
Martin Socha

ÚNOR

1. 2. Četba zdi.

2. 2. „Než abych šla spát na loď, to se radši utopim, všechny ženský tam propichujou růžový panenky voodoo a já jsem tak špinavá!“ (kavárna s obrazy domácího afrického umění).

3. 2. Snažím se tě oslovit, ale nemám k sobě přístup.

4. 2. Dospávám roky nespavosti, krátkozrakost přivřenýma očima a nedoslýchavost tichem.

5. 2. Na kabelu pouličního vedení visí dva páry bot, podivuhodný odchod (vyslýchám sklenici piva v nádražní restauraci Braník).

6. 2. Řeči plynou z jazyka na jazyk, chvástavá pečeně, rozbředlý smích (ul. U božích bojovníků).

7. 2. Podél Rokytky, seprané, třepící se závěsy trav, dušuji se kýčem během představení vodních myšic ze skla.

8. 2. 
MANIPULACE S ODPOJOVAČEM
POUZE SE STAŽENÝM
SVĚRAČEM
(nařízení v kabince řidiče tramvaje – přesmyčka).

9. 2. Pana Víta Šupináče jsem již na Okoři nezastihl, ale zabijačkové hody (kratochvíle-jelítka-orosené), třínohou kočku, laskavou divokost, místního chlapa, který padl ze židle jak podťatý, a turistu, co nedoběhl stolici.

10. 2. Kouř v rozvalinách, doutnající kořeny, v mých kostech se prohání prach ve větru.

11. 2. Řeklas: „Ty si žiješ, co ti chybí?“ (inzerát: zdarma přenechám zn. funkční plácačku na mouchy pro bičování na krátkou vzdálenost).

12. 2. Z přehazování briket svých snů v neonovém posvícení pomyslel na skok do „Plachty“ (U Anděla).

13. 2. Z dědičného hříchu utkala se neposlušnost se servilitou (Popeleční středa).

14. 2.
Terče ostrostřelce t. č. na Buďánkách,
kruhy bohnické olympiády,
návnady odzbrojeného rybáře,
Rychlonožkovy hlavolamy v obruči kanálu,
tácky pod pivo pro zacykleného pijana
atd. atd. a podobně
(V. K. objevil a zaslal mi anagramy z poloviny 80. let, když jsem je pálil v kamnech, domníval jsem se, že zmizí beze stopy).

15. 2. Souvislosti šneka v ulitě, lekavá lebkavost.

16. 2. Život se tenčí v tlustých čarách (Zimolezy v Řeporyjích).

17. 2. Věci jsou dobrodruzi nejvíc, když je hledám.

18. 2. Na dotek nahá řeka s kapkou vody po holení (brilantní práce se žiletkou).

19. 2. Otloukám zaprášené vzpomínky jako rohožku, až nevidím na krok – tuším.

20. 2. Dnes prvně přišel na hodinu katechismu Adam.

21. 2. Nebožtík vypadal jako žába na prameni, duše se radovala („… nebožtík dosud žije, otázkou je, kdo byl zpopelněn…“ 7.22 h, 94.6 FM).

22. 2. Nehty ohlodané pitomostmi.

23. 2. Zasněženou krajinou negativu temný chlápek na dřevěné noze, na fotografiích Brůna v jinočanské restauraci „Mlýnský domov“, koleno skřehotá přes megafon, zasypávaný přízní zní ve Stodůlkách zvon (na svátek Svatopluka pochod věnovaný náčelníku severu Janu „Eskymo“ Welzlovi).

24. 2. Co jsem řekl i neřekl, zapadá někam, kamsi.

25. 2. Drancováním prostoru na elektrických opratích linkou pro tabák a zpět, rutina bez pointy (dávám přednost rudému sedadlu).

26. 2. Titanik bezpečně dokráčel podél Vltavy až k Mostu inteligence (… v Braníce se slaví asi obleva, osádka popíjí šampaňské s jahodou zmrzlou na kost).

27. 2.
Příště si dám věci do pořádku,
příště bude líp,
příště se stanu vorařem
(modeling pro RR).

28. 2. V davu velkoměsta samota dopadá v omítkách.

            toť