Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet tři svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Jakuba Guziura, které si zapisoval v prosinci před rokem.


Jakub Guziur, foto Anna-Marie Berdychová

Guziurova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 114/2019.



PROSINEC

1. „Jen nezištné dobrodiní má opravdovou, trvalou hodnotu,“ překládá Ladislav Novák z africké poesie.

2. Tentokrát mi to nedalo, zastavil jsem, abych se podíval, jak vypadá Bezejmenný tok, pod mostem byl ale jen stín, chudák potok, jméno nemá, není.

3. „Hlavně musíme jet do Vídně,“ pravil Max cestou ze školky.

4. Nikdo naštěstí nemůže vlastnit jazyk.

5. „Čtyřmi zvuky hýbe se čtverec,“ překládá Ladislav Novák Raoula Hausmanna.

6. „Prostor a čas, mřížoví klece,“ píše mexický básník Amado Nervo.

7. Nechat slovo na stránce prostě být, až se samo vysloví, ať přijde ke slovu.

8. Z nekonečného nakupování vánočních dárků s Maxem přinášíme jedinou trofej: pirátskou vlajku.

9. „Radši mu to řekni hned, až se nezačne různě zamotávat,“ zaslechl jsem na ulici.

10. Moc odhaluje; získá-li jedinec moc nad ostatními, brzy se ukáže, co se v něm skrývá.

11. Myslím, že lépe než činy o člověku vypovídá to, co (by) neudělal.

12. Maxík chtěl, ať mu zazpívám ukolébavku; žádnou neznám, nakonec se ale spokojil s Warrenem Zevonem: „Don’t let us get sick / Don’t let us get old / Don’t let us get stupid, all right? / Just make us be brave / And make us play nice / And let us be together tonight.“

13. Španělský básník z 16. století Juan Boscán si– v překladu Miloslava Uličného – přeje rány lásky „prezentovat“; není divu, že tak trpí.

14. „Kdybych nebyl přesvědčen o tom, že věci mají svůj vlastní osud nezávislý na lidském, nemohl bych napsat ani jedinou autentickou báseň,“ odpovídá Jiří
Kolář.

15. Věta z knihkupectví: „Nemáte něco z lékařského prostředí?“

16. Nic naplat, Prsten Nibelungů(v) je obyčejná telenovela.

17. Ve vetešnictví vedle sebe visí šest krucifixů.

18. „Já a svět jsme si / vyměnili svoje světla,“ píše Manuel Altolaguirre.

19. Skutečně bývalo možné Boha milovat?

20. Jak hluboko může slovo padnout: pragmatismus.

21. Politická korektnost je bez pochyb jazykový hřích; ve zdejším duchamoru se ale za protest vůči té jazykové šikaně považuje kdejaká sprosťárna.

22. Konsum se netýká pouze zboží, je to životní postoj; spotřebováváme hodnoty a myšlenky, jazyk, vztahy…

23. Dívám se na „Statickou hudbu“ Dalibora Chatrného: několik světelných tónů ve tmě.

24. Nechce se mi věřit, že jsem dopoledne na hřbitově skutečně slyšel někoho říct jméno Habakuk.

25. Slovo, které jsem už dlouho neslyšel: nezištnost.

26. Hans Arp píše o „bílých vlasech kamenů, černých vlasech vod“.

27. Bezohlednost se stává společenskou normou.

28. „Regrets collect like old friends,“ zpívá Florence Welchová.

29. Naše mainská mývalí kočka Kora právě sedí na opěradle mého křesla a hledá mi ve vlasech blechy; dělává to každý večer.

30. „Poušť roste: střez se v sobě skrývat poušť,“ píše Nietzsche.

31. Záleží pouze na tom, co se stane, až zavřeme knihu.