Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet dva svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Ivo Vodseďálka, které si zapisoval v červnu před deseti lety.


Ivo Vodseďálek, foto Karel Cudlín

Jeho Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue 83/2011.



Jedna věta
Ivo Vodseďálek

ČERVEN


1. 6. Neil Postman napsal zajímavou knihu Ubavit se k smrti, ale záběry z americké televize nás přesvědčují o tom, že i smrt může být zábavná, neboť jsme viděli pohřeb, v němž při loučení se zemřelým kdosi tančil před rakví, zřejmě nejen aby pobavil mrtvého, ale také rozveselil diváky, tedy správněji řečeno pozůstalé, ovšem kamera zapomněla zabrat jejich spokojený a skoro veselý úsměv.

2. 6. Ještě se musím vrátit ke knize Neila Postmana, neboť pokud by se jmenovala Usmát se k smrti, byl by tento název přesně zdokumentován hlasatelkami komerčních televizních stanic, neboť ty se smějí – nikoliv usmívají, ale skutečně hlasitě smějí – po každé větě a není rozhodující, mluví-li o charakterních politicích nebo o sportovním utkání či o pohřbu význačného spisovatele.

3. 6. Je třeba, bych své vzpomínky na setkání s některou půvabnou ženou popsal v knize: Historky půvabné hysterky.

4. 6. Rád časně ráno vstávám a vím dobře proč, neboť vše jsem si krátce poznamenal: večerní nic, každá noc je pro mne příšerná moc, ráno ano – a je to jasné.

5. 6. Někdy mne napadnou divné verše a já se nemohu ubránit a nemohu na ně zapomenout, jako třeba: o běda, přichází doba oběda.

6. 6. Nešťastný nakladatel pan V. K. vložil do jedné mé publikace tento text: „Patrně pronikavá imaginace způsobila, že tento svazek opatřila tiskárna titulním listem svazku následujícího, je možné chybný výkon odstranit prostým vytržením vadného listu, ale upozorňuji, že všechna další vydání budou již opravena, a tím tento chybotisk nabývá na sběratelské ceně…“ – leč ani pronikavá imaginace neumožnila další vydání.

7. 6. Abych čtenářům více zpřístupnil produkty tak zvaného postmoderního umění, rozhodl jsem se používat terminologii sportovních utkání – tedy jistá druhořadá díla jsem zahrnul do publikace, pro niž jsem vybral věci zařazené do baráže, ačkoliv nevím, co to přesně znamená.

8. 6. Kdysi jsem slyšel – já to nevymyslel – radu bojujícím vojákům ve verších a s povedeným rýmem:
Granát na nepřítele vhoď,
ať vdovou se stane jeho choť.

9. 6. V reklamě specialisovaného obchodu v Praze 3 jsem se dočetl: „Spokojená ve svém prádle“ – a byl tam také obrázek té spokojené dívky – jak málo stačí ke štěstí.

10. 6. Již v mládí mne děsila jedna představa o lidském štěstí – o povinném positivním naladění, když jsem slyšel píseň: „… muzika hraje pěkně zvesela, za ní v plné parádě skauti v dobré náladě.“

11. 6. Televize nám kdysi předvedla, co to je pleonasmus, když v nějaké reklamě bylo řečeno „… procvičí váš zadeček i vaše hýždě.“

12. 6. Začátkem devadesátých let minulého století přijela na návštěvu do Prahy slavná pornohvězda Dolly Buster, a to bylo v listopadu a já jsem tehdy uveřejnil v Právu podezření, že chce zřejmě právě v Praze oslavit výročí Velké říjnové socialistické revoluce, tak jak jsme si na to čtyřicet let zvykali.

13. 6. Kdekdo dovede odsuzovat televizní programy z uměle vytvořeného trůnu kulturního nadhledu a přisoudit si roli soudce, který je okouzlen sám sebou.

14. 6. Co považuji za naprostý úpadek vkusu, je rekonstrukce slavných bitev, tedy vždy příležitost doporučeného a povinného vraždění, avšak při těchto divadlech není slyšet řev raněných, jejich dobíjení a okrádání ani zoufalý nářek pozůstalých.

15. 6. Hledal jsem ve slovníku, co to je „ataraxie“, a rád jsem se dočetl, že se jedná o schopnost zachovat duševní klid, což dobře znám.

16. 6. Některé věty mě udivují, v knížce Více kněží jsem se dočetl, že svatý farář Vianney řekl: „… co mi pomůže dům plný zlata, když nemám klíče, abych dům otevřel…“ – snad bych uměl poradit.

17. 6. Stále se k tomu vracím: Uroboros požírá svůj ocas, jak jsme viděli ve filmu Žlutá ponorka, žere, žere, až sám sebou sežrán zmizí, což je pro mne nesmyslné proroctví naděje.

18. 6. Stále uvažuji o tom, můžeme-li říci o nějaké krajině, že je krásná – umím si však představit opak: kdysi jsem letěl z Mnichova do Terstu menším letadlem a poměrně nízko nad východní částí Alp a tato krajina je holá, neobydlená, nepříjemná, jednoduše řečeno se mi jeví jako ošklivá.

19. 6. „Svět je má představa,“ píše Arthur Schopenhauer, a my víme, že si dovedeme představit věci i bytosti, které vůbec neexistují, nemáme tedy záruku, že svět vůbec jestvuje, jak říkají filosofové.

20. 6. Ještě přesněji než Schopenhauer to vyjádřil Ladislav Klíma, když nazval svoji knihu Svět jako vědomí a nic.

21. 6. Určitá část literatury je nazývána „krásná literatura“, aby se odlišila od tak půvabného literárního braku, jímž jsou detektivky nebo sentimentální romány pro ženy, avšak je skutečně „krásná“, i když popisuje odpornosti tak, jak dovedl skvěle Ladislav Klíma nebo božský markýz?

22. 6. Leccos se tvůrci nepovedlo, někdy se trochu spletl, a tak stvořil velmi divné tvory: garuda – napůl muž, napůl orel / makara – ryba s nohama a hlavou / gryf – napůl orel, napůl lev / echina – nymfa jako ohavný had.

23. 6. Koriolisova síla působí na proudící kapaliny tak, že například řeky vytvářejí v krajině krásné meandry – ovšem tuto možnost nemá krev proudící v lidském těle, a proto bych doporučoval u ležících pacientů občas pootočit postel.

24. 6. „Není vždycky věcí jistou býti Optimistou“, bylo otištěno někdy ve čtyřicátých letech minulého století v časopise Ahoj ve vyprávění o Optíkovi a Pestíkovi.

25. 6. Co jsem nezapomněl a co jsem se učil ve škole v hodinách přírodopisu: plži, mlži, hlavonožci.

26. 6. Jasnovidec z Lublina říká: „Jaký by to byl jen Bůh, kdyby měl jenom jediný způsob, jak by mu bylo možné sloužit“ (citováno z knihy Martin Buber – Cesta člověka).

27. 6. Bylo to odpoledne dne 18. dubna roku 1995 v restauraci v Pařížské ulici č. 9 a Bohumil Hrabal řekl: „Já mám ty Vodseďálkovy spisy vždy u postele, občas si v nich čtu a vždycky jsem nasraný, že jsem to nenapsal já…“ – co bych si mohl více přát.

28. 6. Mám rád nesmyslné dekorace parků, jako jsou umělé skály v Grébovce, ale zvláště obdivuji umělou zříceninu, která zdobí umělý výhled od přepychové čtvrti na Babě, která byla pečlivě opravena, a tím ztratila své kouzlo.

29. 6. Objevil jsem ve své knihovně brožuru, kterou napsal dr. Josef Jirek a která se jmenuje Moderní vědecký agnosticism a nihilism a jejich překonání duchovní filosofií, ale zatím jsem to řešení v tom spisku nenašel.

30. 6. My víme, že může-li být zakřivený prostor nebo čas, je zakřivené zrcadlo tím nejlepším prostředkem, který demaskuje naši skutečnou podobu.