Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet tři svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Jaromíra Zelenky, které si zapisoval v únoru před třemi lety.


Jaromír Zelenka, foto Karel Cudlín

Zelenkova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 111/2018.



BŘEZEN

1. 3. Ve vstupní antifoně při svěcení popela slyšíme: Salvum me fac, Deus, quoniam intraverunt aquae usque ad animam meam (Ps. 69).

2. 3. Jste-li člověk, který se nežinýruje přetextovat Píseň beze slov, pak jste pro nás ten pravý.

3. 3. Paul Claudel je přesvědčen, že „v životě je všechno symbolické nebo, řekněme, parabolické a jde o to, ten smysl najít“.

4. 3. V Toskánsku jely se Strade Bianche, na sienském náměstí mokro, Štybar čtvrtý.

5. 3. Moje důvěra ve svět vycházela z toho, že při četbě setkával jsem se mnohem častěji se slovesem začít než se slovesy přestat a končit.

6. 3. Jen idiot si nemyslí, že kdybychom tu měli vodní síť kanálu Labe – Odra – Dunaj, cestovalo by se prezidentovi po krajích mnohem pohodlněji.

7. 3. Po andělském zvonění v dětství, šumění lesa v dospívání a civilizačním šumu ve středním věku mám nyní v uších reliktní záření kosmické a zase nevím, co by to mohlo znamenat.

8. 3. Dneska jsem se nad sebou málem potrhal smíchy, neb v knížce o hudbě mluvilo se o stopách transcendence a já četl stop transcendenci…

9. 3. Danae, prosím, ukaž se v okně, chtěl bych z toho svého vidět už zlatý déšť!

10. 3. Teď ve stáří už mě ani náhodou nenapadne, abych si něco zapisoval až za uši.

11. 3. „Je to čistá duše, to je vidět hned,“ praví v dokumentu BBC rabín o mladé archeoložce, jež požádala o povolení kopat na nacisty zplanýrovaném území vyhlazovacího tábora Treblinka.

12. 3. Jel jsem dnes z krámu v úplňkové tmě a viděl jiné věci a předměty, než u cesty byly: hle, almužna klamu, a to za to, že chybí mi již fantazie a pozbyl jsem imaginaci.

13. 3. Z atletických termínů dávno již nesnáším „výseč“, ale „předávací území“, to je jiná!

14. 3. Proboha, proč je všechno tak černé! – rádio, televize, počítač, ovladače, telefon a teď už i černá varná deska má černé knofl íky a varná konvice najust taky černá, o vozejku nemluvě.

15. 3. V mládí jsem žil v době, kdy si kdekdo myslel, že ze zásad delfské věštírny ta druhá – „Ničeho přespříliš!“ – s tou první vůbec nesouvisí.

16. 3. Ve vinotéce jsem se od vážného muže dověděl, že člověk je jev přechodný a Gaia ho využívá hlavně k tomu, aby jí pomohl se zbavit těžce otravného vázaného uhlíku.

17. 3. Jeden plácal, všichni ostatní tleskali.

18. 3. Celý život mi nestačil k tomu, abych přestal být bezradný z vět jako tato kvaziorientálská: „Hodnota věcí spočívá jedině v prázdnu po nich.“

19. 3. Zase se mihli v televizi, zas, ti kluci s bubínky, ti blonďatí pištci v kraťasech.

20. 3. Všichni jste umělci, všichni, jak tu stojíte a sedíte, všichni! – všichni byste svedli zahrát Cageovo „4.33“, všichni; i když jak tak koukám, ne všichni rovnou z listu nebo nazpaměť.

21. 3. I po týdnu se mnou ten pták rozmlouval, na stovky metrů stačilo nám pipapapípúuů, pipapapípúuů.

22. 3. Než v knize založím stránku, zopakuji si poslední větu, včera to byla tahle: „V noci ovce vypadají jako chodící náhrobní kameny.“

23. 3. Hleď už se, jaro, vzchopit a konat to, co káže Halas: „Pomoci všemu, co kámen stisk.“

24. 3. Pátek je Venušin den, jako večernici ji teď už neuvidíme, je za Sluncem; Země s Venuší jsou propojeny čísly 5, 8, 13, tedy zlatořezně.

25. 3. No, jak bych ti to přiblížil, velký třesk… prostě než bys řekl švec, byla tam z jednoho švu nešvu najednou Baťova fabrika a pak už celý Zlín, že jo, a tak dál, tak řekl Oskar.

26. 3. Cyklisté dnes jedou po fl anderských polích, před sto lety stáli tam chlapci v bahnu zákopů, viseli prostřílení v drátech zátarasů, dusili se plynem; Gent-Wevelgem vyhrál po projetí branou v Yprách van Avermaet.

27. 3. Na matných oknech prašná slunce skvrn.

28. 3. Dnes je novoluní a přišlo mi, že právě je měl na mysli ten muž z Ministerstva zahraničí ČR, když mluvil o „východisku artikulovaných vizí“.

29. 3. Kamarád je skálopevně přesvědčen, že nový věk lidstva začal až zjištěním o stáří Země, tedy čas osvobozujícími údery geologického kladívka.

30. 3. Věc je velmi užitečné slovo.

31. 3. Ještě k věci: nebylo by od věci být ve svých věcech nad věcí.