Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet jedna svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Petra Borkovce, které si zapisoval v březnu před devíti lety.


Petr Borkovec, foto Karel Cudlín

Jeho Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue 84/2011.




Jedna věta
Petr Borkovec

1. 3. Myslím, že začínáme páchnout; naše dcery o tom brzy začnou mluvit s milenci.

2. 3. Mámino: Celej den jsem pod jednou pěnou.

3. 3. Přívalový leták, příbalový déšť.

4. 3. Ze semináře poezie: prostřednictvím nakladatelství jsem vydala propagační sbírku Reálný ráj.

5. 3. Fólie deště na chodníku, střevlíci, brože, mince všude pod nohama.

6. 3. Vějíř, vzor, malý zbytečný vír, to jsem já, Giorgio.

7. 3. Octli jsme se v obraze Davida Hockneyho, tys to nepoznal?

8. 3. Díváš se na mě, jako bys pískal.

9. 3. V hotelovém pokoji: vzduch suchý, že šustí; zrcadla vdechla nové tělo.

10. 3. Sklenice a řeči se večer tak protáhly.

11. 3. Další hotelový pokoj: nová chuť krást.

12. 3. Hotelová koupelna, akvarel: břeh moře – dvanáct dní v nepolevující metafoře.

13. 3. Když se dívám na protější stěnu domu a pak zavřu oči, krátký sen převezme její základní členění a velmi hrubě ho reprodukuje.

14. 3. Hoď oko do konkordance!

15. 3. Ptáci na konci polí.

16. 3. Giorgio mě vzal na drabčíky, poprvé jsem sbíral brouky pod sněhem.

19. 3. Carabus clathratus, Pálava, ve vodě, mrštný jak potápník, málem mi uplaval.

20. 3. Jedeme do ciziny, záříš jak střevlík.

21. 3. Jarní úkoly: Naklást čtyři až šest vajíček, zhotovit stoličku podle výkresu, ušít rukáv nebo nohavici, vyčistit skvrnu neznámého původu.

22. 3. Zvuky toho dne se složily v mokrou vrstvu.

23. 3. Svižník Cicindela Silvicola, v lomu Děmín u Českých Budějovic, každá krovka v jiné tónině, pravá tyrkysová, levá světle fialová, při zběžném pohledu to vypadá, že i bílé skvrny mají odlišný tvar.

24. 3. Psát o žárlivosti, když žárlím, jako Puškin, to je to, řekl.

25. 3. Vším jsem byl rád, to vůbec není blbý, jenom použitý, zapsal si.

28. 3. Verš ze semináře poezie: Sbalil ji na epitaf Jacqueline du Pré.

29. 3. Věneček – úvaha o jaru – v kuchyni na stole.

31. 3. Strašně se mi chce krást, zvlášť ráno, je to k nevydržení.