Konečné slovo při výběru osob, které každoročně vyznamenává president republiky, má presidentská kancelář, respektive sama hlava státu. Každý president by proto měl počítat i s tím, že by se ceremoniál mohl zvrtnout, třeba až v urážku hlavy státu. Někdy by k tomu byl i důvod.

S vyznamenáním lze ovšem také naložit ex post. Třeba ho presidentovi vrátit, nebo hodit do kanálu a vydat o tom svědectví. Nic z toho se v Čechách nestalo ani za posledních deset let, co v čele státu stojí právě dosluhující president. Zdá se tedy, že jím ocenění jsou vesměs lidé, kteří buď nechtějí dělat potíže, nebo jim jsou řády nade vše, anebo jim řádění muže v čele státu, který jim metály dal nebo propůjčil, nevadí.

Na možnost, že je výše připomenutým způsobem možno vyjádřit svůj názor, upozornil již před časem na Bubínku Revolveru Jaroslav Formánek v reakci na text Adama Drdy Oceněný Ota Filip a poučení novináři, který se týkal udělení Medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění udavači Otovi Filipovi.

K dnešnímu dni na konto dosluhujícího presidenta ještě přibyla například sporná presidentská amnestie či nechutnosti ve volební kampani, na nichž se podíleli i někteří členové presidentovy rodiny. Lze konstatovat, že dosavadní laureáti byli opravdu, ale opravdu velmi dobře vybráni. Těšme se na plejádu dalších s presidentem novým.