Dne 3. září 2015 se na internetovém serveru Lidovky.cz objevil můj článek s titulkem „Pohnuté osudy: Život 22letého studenta Pavla Švandy skončil v Macoše. Kvůli StB?“ (http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-pavel-svanda-zivot-22leteho-studenta-skoncil-v-macose-1pu-/lide.aspx?c=A150831_205009_lide_ELE).

Tento týden jsem se od známého dozvěděl, že je trochu divné, když se „tvářím zásadově“ a píšu a říkám, že slušný novinář by v Babišových Lidových novinách neměl pracovat ani publikovat – a sám se pak chovám jinak. Může se to zdát jako banalita, ale nejspíš není, a člověk se taky pochopitelně nechce jevit jako idiot. Věc bych tedy rád uvedl na pravou míru.

Výše zmíněný text jsem do Lidových novin skutečně napsal, ovšem téměř před devíti lety: jak jsem si teď ověřil v archivu Newton Media, vyšel tiskem 16. listopadu 2006 pod titulkem „Smrt na dně Macochy“ (jako součást cyklu, který jsme připravovali v rámci projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni, LN tehdy byly jedním z mediálních partnerů). V roce 2011 nebo 2012 mne pak oslovili z redakce s otázkou, zda by článek spolu s několika dalšími mohl být zařazen do speciálního magazínu LN 101 Pohnuté osudy. Nic jsem nenamítal, nebyl tehdy důvod.

V červnu 2013 koupil vydavatelství Mafra Agrofert Andreje Babiše – a od té doby jsem do LN nenapsal ani čárku. Na stránkách iDnes.cz (což je další součást Babišova impéria) vycházely ještě nějakou dobu texty-anonce na rozhlasový pořad Příběhy 20. století, na němž se podílím: nebyly honorované, psal jsem je primárně pro web rozhlasu a server iDnes.cz je začal přebírat v době, kdy ještě Babišovi nepatřil. Pořadu to pomáhalo, ale i tahle forma reklamní spolupráce mi vadila a po dohodě se spolupracovníky jsem ji ukončil.

Myslím si totiž, že periodika, která patří šéfovi populistické politické strany, členovi vlády, ministrovi financí atd., o sobě nemají tvrdit, že jsou nezávislá (slova „nezávislý deník“ dodnes zdobí hlavičku Lidových novin), a že novinářská nezávislost je s prací pro vydavatelství Mafra neslučitelná. A také si myslím, že situace českého tisku je tristní, je třeba to pojmenovávat a vyvozovat z toho důsledky, a nikoli do Lidových novin, MF Dnes či jejich webových odnoží přispívat, jako by se nechumelilo. Kdo to dělá, chtě nechtě se podílí přinejmenším na vytváření jakési „kouřové clony“ a zajišťuje Babišovým podržtaškům alibi.

Nevím, jak se věc má právně, jestli je možné, aby LN znovu publikovaly staré texty (jistě, kdysi za ně zaplatily) bez vědomí a souhlasu autora – nejspíš ano, budu to muset zjistit. Připadá mi zároveň smutné a legrační, že se celá potíž znovu vyjevila zrovna u článku, v němž jsem popisoval tragický případ Pavla Švandy: byl to výjimečně talentovaný člověk, který kladl důraz na etické otázky, trápila ho například normalizační přizpůsobivost, soustavně zkoumal, zda se sám nechová špatně. V článku cituju jeden jeho deníkový zápis vztahující se právě k normalizaci: „Dej lidem na vybranou, a vyberou si to nejpohodlnější; nejpohodlnější je pro ně vždycky to klidné a zaběhané.“ Doufám, že si redaktoři v LN čtou, co tisknou.