Víme, že krtek je dříč, hloubí podzemní chodbičky a zbytečnou hlínu hrne ven a vrší krtiny. Pracuje jako malý buldozer a když se dá do práce, udělá na zahradě pěknou paseku. Angličané krtka nemají rádi, kazí jim zelené koberce a ničí jim golfová hřiště.

A právě proto se na britském ostrově zrodila podivná profese – lovec krtků. Tento krtkův nepřítel a zároveň pěstitel trávníků a zahradník se pouští do marného boje s opatrným samotářem. Na základě letité zkušenosti kladou lovci do krtkova podzemního labyrintu nástrahy a mechanické pastě. Nic moc pěkného to není, ale lov je lov a lovení krtků není výjimkou.


Václav Hollar, Mrtvý krtek, lept, papír

Podle lovce krtků Marca Hamera hrabe krtek čtyři hodiny a čtyři hodiny odpočívá. Nerozlišuje den a noc, protože v podzemí je stejně stálá tma. Jeho přední pracky, lopaty, mají tak silné svaly, že živého krtka neudržíme v ruce. Vzepře se jako hever!

O své profesi sepsal Marc Hamer poutavou knížku How to catch a mole, kterou pohotově vydal brněnský Host (Jak chytit krtka, přeložil Vojtěch Ettler, 2019). Název připomíná praktickou příručku, ale ve skutečnosti se jedná o filozofický esej líčící proměnu lovce v ochránce přírody. Na konci knížky se Hamer už jasně staví na stranu krtků, odmítá naši posedlost sekačkami a zastřiženými trávníky a vůbec nepřirozenou údržbou zahrad. Hamer se nikdy nesnížil k používání chemických prostředků, jedovatých granulí či výfukových plynů. Dá se říci, že malý krtek, černý váleček, nebyl pro něj nikdy jen pasivní obětí. Dával mu šanci, i když ho musel hubit, nikdy nepoužíval žádná moderní celoplošná řešení.

Marc Hamer vedl od mládí tulácký život, spal často na zemi, pozoroval přírodu, hmyz, ptáky a jiné živočichy. Dozvěděl se také hodně o počasí a cyklech ročních dob i o změně klimatu. Živil se všelijak, tulačil, ale nezapomínal ani na vzdělání a četbu. Psal básně, skládal haiku a dovedl vystudovat dějiny umění. Poezii publikoval jen příležitostně, esej Jak chytit krtka je jeho literárním debutem.

Krtek je tedy dříč, sympatický silák, workoholik, slepý samotář, rychle odstraňuje závady a pečuje o pořádek. Je téměř bezbranný, loví ho ale především lidé. Jeho srst je hebká jako samet, jeho vztyčený ocásek funguje jako čidlo. Živí se slimáky, kteří ožírají zeleninu, a žížalami, za rok jich spořádá až 20 kg. Na zahradě sice škodí, ale ve srovnání s ostatními škůdci to nejsou velké škody. Jsou spíše estetického rázu. Stačí krtiny rozhrnout, srovnat terén a nechat krtka na pokoji.

Anglický výraz pro krtka se ozývá také v názvu malého černého kapesního zápisníku, zápisníčku moleskine. I když se zdá, že se zde pletou jablka s hruškami, není tomu tak docela. V jistém smyslu má lovec poznámek, zážitků, nápadů blízko k člověku Hamerova typu, tuláka, ochránce, pozorovatele přírody a chování společnosti. Moleskine, legendární carnet všech poutníků, cestovatelů, nomádů, literátů a intelektuálů, se zrodil už v 19. století a na trh se po jisté pauze dostal opět v roce 1986. Moleskine proslavil především Bruce Chatwin, autor esejů, vlakových reportáží či zápisků z Patagonie. Travelog jako „dobrodružný literární žánr“, shromažďuje poznámky z oblasti historie či kulturní antropologie, dotýká se vědeckých studií, a hlavně medituje cestou, filozofuje.

Moleskine mívá černé desky a uvnitř 96 či 120 stran. Není lepený jako většina jiných dnešních zápisníků, ale ve hřbetě vázaný, něco vydrží a v tom spočívá jeho výhoda a kvalita. Existuje verze linkovaná i bez linek, čtverečkovaná, existuje japonská verze, existuje i album s obálkami na drobné písemnosti. Stačí si vybrat a vyrazit s „krtkem“ v kapse na cestu.