„Patřil jsem najednou kamkoliv, třeba i do úplně cizí společnosti, a přitom jsem nemusel promluvit ani slovo – což jsem moc neuměl,“ v tom duchu Jaromír Čejka obvykle začínal vyprávění, jak mu fotoaparát kdysi změnil život. Mohl se za ním skrýt. Rád říkával, že ten přístroj pro něj byl „záchranná kotva i lano“...
více