V posledních letech jsem si několikrát vzpomněl na jednu báseň, která je asi ztracená a možná nikdy nebyla ani zapsána. Slyšel jsem ji jen jednou naživo od její autorky. Naposledy mi ty verše evokovalo skupinové foto žen usilujících o kolektivní vedení Národní galerie. Krátce před tím to zas bylo genderově interpretační znásilňování autorky oněch veršů.

Usnesením vlády z 21. října „o přijetí krizového opatření“ byly ze zákazu činnosti v rámci nouzového stavu uděleny výjimky některým maloobchodních prodejnám a provozovnám: lékárnám, prodejnám potravin, benzinkám, drogeriím, galanteriím, trafikám, pohřebním službám, rovněž třeba květinářstvím a zahrádkářstvím...

K nadcházejícímu svátku Památky zesnulých zveřejňujeme na Bubínku Revolveru jeden z dopisů, jejichž odesilatelkou byla matka Arthura Rimbauda – výbor z její korespondence vyšel nedávno v Revolver Revue č. 120/2020 v překladu a s průvodním textem Miloslava Topinky.