Když Bohumil Doležal vloni v listopadu oznámil, že z principiálních důvodů přestává psát do Lidových novin a MF Dnes (http://www.revolverrevue.cz/rr-bohumil-dolezal-ukoncuje-spolupraci-s-mladou-frontou-dnes-a-lidovymi-novinami), všeobecně se to bagatelizovalo, povětšinou na sociálních sítích, jelikož v podstatě nikde jinde taková „banalita“ nestála za zmínku. Noviny, které si koupil Andrej Babiš, kromě Doležala opustilo víc autorů, ale na rozdíl od něj svůj odchod až na jednu výjimku ke škodě věci veřejně nekomentovali. Doležal rozhodnutí zdůvodnil – a to zdůvodnění mělo klíčový význam, jemu přikládal váhu, nikoli své osobě. Napsal, že v obou listech, které vlastní „velkopodnikatel Andrej Babiš, nyní tedy i tiskový magnát a lídr silného parlamentního uskupení, faktický vítěz voleb“, došlo k výměně šéfredaktorů a tato „výměna je […] výrazným signálem proměny politických poměrů v ČR, a to proměny výrazně k horšímu. Čeští politici i novináři přitom chtě nechtě spolupracují na vytváření iluze ‚jako by se nechumelilo‘. Nechci se na tomto tyátru podílet.“ Uplynulo necelých pět měsíců, a je zřejmé, že se Doležal, jako už ve svém životě mnohokrát, nejen zachoval slušně, ale též prozíravě. Pohled na českou „mediální scénu“ je tristní, vytváření iluze normality stalo se praxí takřka všeobecnou.

Zhruba před týdnem se ministr Babiš na vládní tiskové konferenci „obul“ do internetového časopisu Echo24, nespokojen s rozhovorem s ministryní spravedlnosti, instalovanou do úřadu za jeho hnutí. Obvinil „tzv. novináře“, kteří v Echu pracují a většinou předtím působili v Lidových novinách, že jeho list „vytunelovali […] a udělali tam mínus 50 milionů ztrátu a fandili ODS“. Současně napadl investora časopisu Jana Klenora – a skrytě, ovšem těžko přehlédnutelně, pohrozil: „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, protože se povídá ledacos, kdo to financuje, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady“ (video viz http://mam.ihned.cz/c1-61912630-doufam-ze-mate-dost-velke-danove-priznani-pohrozil-babis-portalu-echo-24).

Dovolí-li si něco podobného ministr financí, je to skandální: Babiš tím za prvé zcela proti duchu demokratických pravidel vyhrožuje, že si z titulu své funkce proklepne investora nepohodlného plátku. Za druhé jako majitel velkých médií zneužívá svou pozici, odrazuje další případné mediální investory a jeho slova lze chápat i jako hrozbu stávajícím vlastníkům těch médií, která o něm ještě pořád píší kriticky. Když Babiš na tiskové konferenci mluvil, stál vedle něj premiér – neohradil se, mlčel jako ryba. Na výrok poté kriticky zareagovala řada publicistů, včetně dvou komentátorů jeho novin, Babiš začal takticky couvat (o čemž se běžně píše, že se „omluvil“), aféra utichla. Počínání novinářů v této věci bylo tedy zdánlivě v pořádku. Jenže nebylo, pouze se podařilo problém zase zamést pod koberec.

Především se média záležitosti vůbec nevěnovala soustavněji ve zpravodajství – politici, reagující s oblibou na kdejakou hovadinu, nebyli nuceni zaujmout k Babišovu chování stanovisko, zřejmě se jich nikdo na nic neptal. Veřejnoprávní rozhlas a televize, tyto kýžené „pojistky nezávislosti“, placené z daní mimo jiné proto, aby udržely nezávislost ve chvíli, kdy ji v soukromém sektoru ohrožují kupříkladu komerční zájmy, případ ignorovaly. Týdeník Respekt uveřejnil k věci dva texty, jeden problematičtější než druhý.

Marek Švehla shledal Babišovo počínání nežádoucím, zároveň však usoudil, že „jedna polehčující okolnost směrem k Andreji Babišovi se […] přece jen najde. Česká scéna zpravodajských médií se propadla do těžko snesitelné hysterie. Pavel Šafr [šéfredaktor Reflexu – pozn. A. D.], který ještě nedávno dělal bulvár, z něhož mimo jiné kapal neskrývaný protiromský rasismus, vytáhnul ve jménu ‚kvality‘ do přetažené protibabišovské války. Šéf Echa24 Dalibor Balšínek zase nekolegiálně ve svých tweetech najednou trochu moc snadno odepisuje papírové deníky s tím, že budoucnost má prý jedině internet. Ještě nedávno, kdy papírové noviny sám řídil, nic takového neříkal. Česká zpravodajská média se zkrátka ocitla v bouři, na jejíž konec nedohlédnou, a propadají nervozitě. Ne všechno je špatně, například kvalita Lidových novin šla evidentně nahoru navzdory tomu, že spolu s MfD pracně hledají cestu, jak vyjít s politicky angažovaným majitelem, členem vlády“ (http://respekt.ihned.cz/c1-61913390-babis-vypadl-z-role). Švehla tedy komentuje nehoráznosti populistického politika podle vzoru „je špatné, že slečna byla znásilněna, ale může si za to tak trochu sama, nemá chodit provokativně oblečena“. Je přece v dané souvislosti úplně jedno, co si myslí Balšínek o tištěných médiích, stejně jako je naprosto jedno, jestli se list, který vedl Šafr, dopustil „protiromského rasismu“ – s Babišovým vystupováním to nijak nesouvisí a podobnými poukazy se jen podrážejí nohy těm, kteří leží Babišovi v žaludku, neboť ho považují za větší hrozbu než redakce Respektu. Švehla v citovaném textu vyzdvihl vzestup Lidových novin a nová kvalita se projevila záhy. Nejprve tam o Babišovu výroku kriticky napsal komentátor Petr Kamberský a vypadalo to, že aspoň něco. Jenže vzápětí nastoupil osobně šéfredaktor István Léko, který čtenářům vysvětlil, že Babiš měl, pokud jde o obvinění z tunelování LN, vlastně pravdu, jelikož předchozí šéfredaktor dával některým lidem příliš velké, „až stotisícové“ platy a celková ztráta listu přitom v roce 2013 činila 45 miliónů korun. Ne že by jeden k předbabišovským Lidovým novinám cítil nějakou příchylnost, ale tohle je bonzáctví, brnkající na lidovou závist přesně ve stylu hnutí ANO – přiznávám, že z podobných projevů se mi dělá špatně.

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal pro změnu Babišovi dopis, v němž mu jeho počínání vůči Echo24 vytkl, a dopis záhy zveřejnil i s Babišovou reakcí: „Dnes ve 20:45 mi volal ministr Andrej Babiš. Nejdříve zopakoval své spory s Balšínkem a jeho týmem. Řekl jsem mu, že o to nejde, že by měl uznat, že řekl něco, co neměl. ‚Řekl jsem blbost, nechal jsem se vytočit a řekl, co jsem neměl. Byla to chyba,‘ řekl nakonec Babiš. Myslím si, že by něco takového mělo zaznít na stejné půdě, kde padla jeho původní vyjádření, ale není moje role něco doporučovat. Uvidíme, co bude dál, ale už mnoho let se mi nestalo, aby politik takto rychle reagoval a snažil se korektně vysvětlit, o co mu šlo“ (http://respekt.ihned.cz/c1-61916000-dopis-babisovi-a-jeho-reakce). Po tomto něžném zacházení (marně si snažím vzpomenout, kdy byl některý jiný politik podobným způsobem doveden k tomu, aby ukázal „lidskou tvář“) se hodný Babiš, s nímž stačí rozumně pohovořit, „omluvil“ na stránkách MF Dnes. Učinil to mimo jiné těmito slovy: „Stále mám problém se ztotožnit s rolí politika a člena vlády. Před volbami jsem byl svobodný člověk a říkal jsem, co jsem si myslel. Teď už to údajně nemohu dělat, protože politik má prý říkat něco jiného, než si myslí“ (celý text omluvy například zde: http://www.lidovky.cz/babis-se-omluvil-za-utok-na-vydavatele-mam-problem-s-roli-politika-dodal-1n5-/media.aspx?c=A140327_093902_ln-media_mpr).

Babiš je ministr financí, velkopodnikatel, populistický politik, kterého vyneslo na vrchol zklamání značné části společnosti spojené s její nevyzrálostí a kolektivní hysterií, současně mu patří dva celostátní deníky a rozhlasová stanice. Není to „nový člověk“, který potřebuje shovívavost, naopak, jako politik by měl být už kvůli své minulosti nesrovnatelně opatrnější než ostatní. Je to muž předlistopadové nomenklaturní kariéry, podle archivních dokumentů spolupracovník Státní bezpečnosti a soudě ze starších textů v médiích jsou podezřelé i některé jeho obchodní aktivity. Babiš je muž, který se dopustil řady výroků svědčících o tom, že demokratický systém považuje za obtíž. Selhávají-li média (resp. jejich zaměstnanci), která mu patří, je to smutné, ale nepřekvapivé. Pokud ovšem současně nefungují média veřejnoprávní a přední nezávislý týdeník tomu namísto kritiky jen přizvukuje, je situace ještě horší, než se zdálo v listopadu loňského roku, kdy Bohumil Doležal napsal v úvodu citované věty. Je mi líto, ale z této veřejné „diskuse“ vyšel Andrej Babiš jako vítěz: otestoval si, možná nezáměrně, co se stane, když se pustí do „hlídacích psů demokracie“. Zjistil, že místo hlídání jedni zůstanou v boudách a druzí se začnou rafat mezi sebou. Dobře, pár kritických komentářů přece jen vyšlo. No a co?

(Psáno 30. 3. 2014)