Publikujeme vyjádření k Otevřenému dopisu k situaci v ÚSTR, který Aviezer Tucker adresoval 26. 7. senátorovi Jiřímu Drahošovi, a odpověď Aviezera Tuckera na toto vyjádření, v češtině i angličtině.


Vyjádření k „Otevřenému dopisu Jiřímu Drahošovi k situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů“, 9. 8. 2019

Otevřený dopis Dr. Tuckera zásadně deformuje skutečnost, obsahuje množství urážek a nepravd. Dr. Tucker ve svém dopise uvádí mnohá tvrzení, ale nevyjadřuje se ke skutečné příčině konfliktu, který vznikl mezi ním a hodnotící oborovou komisí: ještě před jednáním, na kterém měla proběhnout vlastní práce komise a kde měla komise vést rozhovory s vedením i zaměstnanci Ústavu, sepsal Dr. Tucker návrh podrobného hodnocení ÚSTR. Tento text zaslal e-mailem vedení Ústavu a jednomu členovi Rady ÚSTR, která je nejvyšším orgánem Ústavu. Vedení Ústavu je však také předmětem hodnocení, proto samozřejmě nesmí být v průběhu hodnocení předem informováno o možných výsledcích hodnocení. Tento princip je zcela evidentní, ať už je podchyceno smluvně či nikoliv. Dobrý či špatný úmysl osoby, která způsobila únik informací, není podstatný. Obvyklým postupem by bylo zahájit kroky k vyloučení osoby odpovědné za únik informací.

Předseda oborové komise to v případě Dr. Tuckera bezprostředně nepožadoval. Dr. Tucker nemá profesorskou pozici ani není stálým zaměstnancem univerzity a nemá téměř žádnou zkušenost s aktivní účastí na jakémkoliv hodnocení. Komise se proto na svém jednání pokusila prodiskutovat nastalou situaci a obnovit vzájemnou důvěru a spolupráci. V průběhu diskuse Dr. Tucker nejprve nabídl z vlastní iniciativy, že zašle předsedovi komise dopis s ujištěním, že bude při další práci komise zacházet se získanými informacemi jako s důvěrnými. Tento slib však během další diskuse sám zpochybnil, takže nakonec všichni členové komise s výjimkou Dr. Tuckera došli k závěru, že již není možné dále spolupracovat. Z tohoto důvodu oborová komise zkontaktovala Koordinační radu pro hodnocení a požádala ji, aby v této věci rozhodla. Na základě toho Koordinační rada navrhla Vědecké radě ÚSTR rozpuštění stávající oborové komise a sestavení nové komise. Vědecká rada ÚSTR tak učinila.

Dr. Tucker uvádí mnoho nepravdivých obvinění, omezíme se pouze na opravu několika z nich.

Předseda oborové komise se nesešel s náměstkem ředitele ÚSTR ani s jinou osobou z vedení Ústavu před samotným jednáním komise, aby projednal další postup. Všechna rozhodnutí v této věci učinila výlučně sama oborová komise.

Na Dr. Tuckera samozřejmě nikdo během jednání nekřičel. Bylo spíše nutné jej opakovaně vyzývat, aby neustále neskákal ostatním do řeči během jednání.

Dr. Tucker naznačuje, že náměstek ředitele ÚSTR požadoval vynechat některé části diskuse oborové komise ze záznamu z jednání. To je rovněž nepravdivé.

Reakci si nezaslouží přezíravý výrok Dr. Tuckera, že pouze on sám byl jediným členem oborové komise s větším množstvím mezinárodně uznávaných publikací. Je snadné se přesvědčit o opaku. Ani se nebudeme vyjadřovat k urážlivému tvrzení, že členové oborové komise jsou „totalitními“ historiky.

Dr. Tucker obvinil náměstka ředitele Ústavu Ondřeje Matějku z xenofobie. Přitom opak je pravdou, pan Matějka je velmi otevřen mezinárodní spolupráci, kterou aktivně podporuje v rámci svého působení na ÚSTR. Dr. Tucker dále tvrdí, že se předsedovi oborové komise Martinu Schulze Wesselovi nezamlouvá Yad Vashem. Přitom je tomu opět naopak, prof. Schulze Wessel v červnu 2018 strávil celý den v tomto muzejním a památkovém komplexu a považuje jej za jedinečný a hluboce působivý.

V dodatku k „Otevřenému dopisu Jiřímu Drahošovi“ publikoval Dr. Tucker své vlastní hodnocení práce ÚSTR, které zdánlivě odpovídá pojmu „evaluace“. Jeho hodnocení je extrémně negativní a ze všech nastalých problémů a pochybení viní vedení Ústavu a zejména náměstka ředitele.

Je zjevné, že takto negativní hodnocení práce a vedení Ústavu nevychází z uvážlivého posouzení, nýbrž spíše emocionálního zaujetí. Dr. Tucker se snaží pomstít vedení Ústavu – avšak za skutky, za něž odpovídá jen on sám. Je to evidentní při srovnání prvního návrhu hodnocení, který Dr. Tucker napsal ještě jako člen oborové komise, a nyní publikovaného dokumentu, tedy dodatku k dopisu Jiřímu Drahošovi. Až na několik podobností, např. hodnocení publikační strategie, jde o podstatně odlišné texty.

V prvním návrhu, tj. před rozpuštěním oborové komise, Dr. Tucker ještě hodnotí Ústav a jeho vedení značně kladně. V pasáži týkající se Oddělení vzdělávání to formuloval takto: „Uvedené cíle výzkumu jsou příhodné a důležité.“ Vedení Ústavu hodnotí ve svém textu výslovně kladně takto: „Pětiletý plán zahrnuje ony důležité oblasti, které mají být v centru pozornosti.“ K převážně kladnému závěru došel rovněž u čtyř chronologicky zaměřených oddělení Ústavu. U oddělení zabývajícího se obdobím 1938–1945 píše, že bylo založeno nedávno a nelze jej zatím hodnotit. U oddělení, která se zabývají obdobím 1945–1989, nachází dobré podmínky pro výzkum socialistické diktatury: „Oddělení se zabývá hlavními tématy totalitního období: strukturami moci a represe, opozicí a exilem, každodenními zkušenostmi s totalitou i zkušenostmi uvnitř společnosti.“

Ve svém „hodnocení“, které Dr. Tucker zveřejnil nyní sám společně s „otevřeným dopisem“, je však uvedeno něco zcela jiného. Tento dokument popírá, že se Ústav zabývá otázkami totalitarismu. Zatímco v prvním návrhu dochází k závěru, že vedení Ústavu formulovalo správné výzkumné cíle a zaměstnalo mladé badatele zaměřující se na správné výzkumné otázky, nyní tvrdí, že Ústav se „mění v instituci národního zapomnění“ a že – dle tohoto nepřiměřeného a nepodloženého obvinění – se stává „obráncem neototalitarismu“.

Zatímco první návrh výslovně potvrzuje dosažené úspěchy vedení Ústavu, druhý text tvrdí, že pod novým vedením „se problémy zhoršily“ a rozšířil se „provincialismus a izolace“.

Je nepochybné, že Ústav se musí zabývat zkoumáním autoritářských a totalitních režimů, a to včetně jejich násilných praktik. Je však též nepochybné, že tyto režimy jsou ukotveny ve společnosti, je tedy nutné zkoumat i dějiny každodennosti. Libovůli „hodnocení“ od Dr. Tuckera ukazuje rovněž skutečnost, že v prvním návrhu požaduje výzkum politických dějin i dějin každodennosti, avšak ve zveřejněném hodnocení pak výzkum totalitních režimů a výzkum každodennosti staví do vzájemného protikladu. Z našeho pohledu je zcela nepochybné, že ke komplexnímu pochopení diktatur 20. století vede pouze studium politické moci a společnosti v jejich vzájemné provázanosti.

Dosáhnout poznání v takto důležité věci nelze, pokud je tak významná instituce jako ÚSTR permanentně zatahována do politických debat. Dr. Tucker tak bohužel činí.

Soudit jakýkoliv ústav kladně či záporně podle něčích nálad a přitom tvrdit, že hodnocení je vědecké, není seriózní. Takový postup Ústav i českou historiografii poškozuje.

Hodnotící oborová komise bohužel nemohla dokončit svůj úkol kvůli tomu, že Dr. Tucker porušil elementární zásady hodnotící práce. Nicméně debata na prvních jednáních a stávající předběžné hodnocení pod vedením prof. Frommera vyznívají jasně: Ústav je díky svému vedení na správné cestě. Považujeme za správné, že vedení Ústavu zaměstnalo mnoho kvalifikovaných mladých badatelů, kteří provádějí inovativní výzkum v oblasti politické a sociální historie v období 1938–1989. Kladně hodnotíme také vytvoření oddělení, v nichž lze soustředěně zkoumat období nacistické vlády a komunistické vlády. Vzdělávací koncepce ÚSTR je přesvědčivá. V několika posledních letech se ÚSTR stal výzkumnou institucí s mezinárodním renomé, a to pod vedením současného ředitele Mgr. Zdeňka Hazdry, Ph.D., a jeho zástupce Mgr. Ondřeje Matějky. Tato skutečnost se jistě odrazí v rostoucím počtu mezinárodních projektů a publikací.

Tento dopis jsme formulovali společně nejen jako bývalí členové oborové komise, ale také jako akademici, kteří i přes rozdílnou národnost a institucionální zázemí sdílejí společné stanovisko k celé záležitosti.

PhDr. Adéla Gjuričová, Ph.D.
Doc. PaeDr. Viliam Kratochvíl, PhD.
Dr. hab. Piotr Maciej Majewski
Prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D
Dr. Jörg Skriebeleit
Prof. Dr. Martin Schulze Wessel


Přízraky totalitního úhybného myšlení

Místo toho, aby text reagoval na moji kritiku, vyhýbá se odpovědi, například:

Hlavním bodem sporu mezi panem Schulze-Wesselem a mnou byl památník Yad vashem. Vyslovil jsem názor, že Yad vashem je vhodným modelem pro ÚSTR, protože spojuje role výzkumu, vzdělání a připomínání. Pan Schulze-Wessel se mnou nesouhlasil a tvrdil, že totalita existuje pouze jako výzkumné „paradigma.“ V dopise se vyhýbá odpovědi tím, že připomíná své turistické dojmy z návštěvy Yad vashem…

Kritizoval jsem Ondřeje Matějku za to, že zavedl oficiální směrnici, podle níž ÚSTR nezaměstnává mezinárodní vědce. Pan Matějka na to odpovídá, že „je velmi otevřen mezinárodní spolupráci“.

Není vhodné, aby se jakýkoli člen hodnotící komise soukromě scházel s lidmi, které hodnotí. Pánové Schulze-Wessel a Matějka nepopírají, že se sešli. Popírají pouze, že hovořili o „dalších krocích“, ať už to znamená cokoli…

Pan Matějka, který je de facto ředitelem ÚSTR, vykřikl „No protocol“ během setkání panelu, kterého se neměl účastnit. Ve své odpovědi popírá, že chtěl ponechat některé části diskuse mimo zápis. Ano, to je pravda, neboť nařídil, aby žádný zápis nebyl…

Podobně neexistuje zápis z údajného setkání Vědecké rady ÚSTR, která podle pana Matějky rozpustila hodnotící panel. Důvod je ten, že takové setkání se vůbec neuskutečnilo.

Informace o mezinárodní publikační činnosti členů panelu (Adéla Gjuričová, Viliam Kratochvíl, Piotr Maciej Majewski, Jaroslav Miller, Jörg Skriebeleit, Martin Schulze Wessel) jsou veřejně přístupné. Kdokoli může najít seznam jejich publikací a také seznam odkazů jiných autorů na jejich práce na adrese www.scholar.google.com. Kvalita je zaručena pouze u publikací, které prošly anonymním hodnotícím řízením, kdy autor nezná hodnotitele a ti nevědí, kdo je autorem textů, které jsou předmětem jejich hodnocení. Množství odkazů ukazuje, nakolik jsou práce relevantní pro ostatní autory. Když se sečtou veškeré mezinárodní kvalitní publikace všech členů panelu (a připočtou se k nim publikace ředitele ÚSTR pana Hazdry a jeho zástupce pana Matějky) a všechny odkazy k jejich pracím, počty jsou stále signifikantně nižší než počty mezinárodních publikací a odkazů vztahujících se k mému jménu. Moje publikační činnost a reputace přitom nejsou vzhledem k mému věku nijak výjimečné.

Lidé, kteří neprovádějí hodnotný výzkum, nejsou kvalifikovaní k tomu, aby hodnotili a vedli výzkum jiných. Je jasné, že záměrem hodnotícího panelu nebylo kriticky hodnotit ústav, ale pochválit jeho velké a drahé vůdce. Nedávný skandál ohledně falsifikací databází na Univerzitě Palackého (viz http://www.dzurnal.cz/) je dalším příkladem toho, jak Jaroslav Miller v akademické oblasti zaměňuje PR za výzkum.

Autoři vyjádření se nechtějí „vyjadřovat k urážlivému tvrzení, že členové oborové komise jsou ‚totalitními‘ historiky“. Posuďme tedy sami. Jak se chování totalitních představitelů liší od chování představitelů demokratických? Totalita netoleruje nesouhlas a kritiku. Na disidenty řvali, dokud neustoupili, anebo nebyli ochotni k doznání. Nevědí, jak formulovat svá tvrzení a podložit je fakty, a proto se tvrzením vyhýbají a mystifikují. Jsou nejistí a paranoidní. Když mají totalitní představitelé za úkol hodnotit hierarchické instituce, začnou pět ódy na autority. Nemohou pracovat transparentně, vše chtějí dělat vskrytu. Popírají také, že existovala totalita a tvrdí, že tyranie byla „ukotvena“ ve společnosti a že totalitní vůdci byli vědci a inženýři, kteří prováděli společenské experimenty. Ať rozhodne každý sám, zda je či není takové chování totalitní.

Členové panelu dobře vědí, že text, který jsem rozeslat před prvním setkáním hodnotícího panelu, byl napsán dříve, než členové panelu obdrželi většinu podkladů, včetně zprávy předchozího panelu, který vedl pan Frommer a který hodnotil publikační činnost ÚSTR. Moje poznámky se týkaly především obecné orientace v oblasti vydávání u mezinárodních nakladatelů. Pan Matějka potřeboval záminku, aby mi zabránil účast v jeho PR aktivitách, a můj text – respektive skutečnost, že jsem ho rozeslal – mu za tuto záminku posloužilo.

Protože ÚSTR utratil desetitisíce Eur za vědecké hodnocení, dospěl jsem v okamžiku, kdy se pan Matějka rozhodl panel rozpustit (nezávislé odbory ÚSTR mezitím potvrdily, že tím porušil moji smlouvu), k tomu, že je vůči českým daňovým poplatníkům jedině poctivé, abych dokončil práci, jíž jsem byl pověřen. Přečetl jsem tedy dokumenty, shrnul závěry a zveřejnil je.

Ve svém hodnocení jsem uvedl, že vedení ÚSTR plýtvá penězi určenými na výzkum a vydává je místo toho za public relations. Když jsem zveřejnil své hodnocení, profesionální troll jménem Dan Urban, který pracuje pro Baobab Public Relations, začal trollit moje a další stránky na sociálních sítích, kupříkladu také stránku historika Petra Blažka. Lidé, kteří pracují v public relations, obvykle netráví hodiny tím, aby trollili historiky. Je nutné teď zjišťovat, kdo a kolik zaplatil Urbanovi a kdo schválil platbu? Rada ÚSTR, kterou jmenoval Senát, se v půlce října sejde, aby vyšetřila skandál spojený s rozpuštěním hodnotící komise. Doufám, že se zaměří i na špatné hospodaření s veřejnými prostředky.

Opakuji své doporučení, aby bylo vedení ÚSTR nahrazeno takovými profesionálními historiky, kteří provádějí mezinárodně uznávaný, hodnotný výzkum. ÚSTR by měl být český Yad vashem, zaměřený na výzkum, vzdělávání, a připomínání.

Aviezer Tucker


Specters of Totalitarian Evasive Thinking

The main disagreement between Schulze-Wessel and me in the meeting was over Yad Vashem. I suggested that Yad Vashem is an appropriate model for USTR, in combining research, education, and commemoration. Schulze-Wessel disagreed and denied that there was totalitarianism beyond what he called a “paradigm” of research. Therefore, there would be nothing to commemorate. Now, he prevaricates by sharing his tourist impressions from a visit to Yad Vashem…

I criticized Ondrej Matejka for instituting an official xenophobic policy of not hiring foreigners. The answer is that Matejka still loves foreigners…

It is inappropriate for any member of an evaluation committee to have private meetings with people they evaluate. Schulze – Wessel and Matejka do not deny that they met to coordinate their actions. They only deny that they discussed “procedure,” whatever that means…

The de facto manager of USTR, Ondrej Matejka shouted: “No protocol!” in the course of the panel meeting where he should not have been sitting. In reply, Matejka denies that he wanted to keep certain contents from the minutes. This is true, because he ordered there to be no minutes at all…

Similarly, there are no minutes of the alleged meeting of the Scientific Committee of USTR that Matejka claims dissolved the evaluation panel. The reason is that there was no such meeting.

The international record of published research by members of the panel (Adéla Gjuričová; Viliam Kratochvíl; Piotr Maciej Majewski; Jaroslav Miller; Jörg Skriebeleit; Martin Schulze Wessel) is public. Anybody can go to: www.scholar.google.com and type the name of any academic and get a list of all their publications and the list of the references to their work by other academics. Only publications that went through a double anonymous refereeing process where the author does not know who evaluates their work and the referees do not know who the author is, indicate quality. The number of references indicates the significance of the works of senior scholars to other academics. If you add up all the international refereed publications of all the members of the panel (and add to them those of USTR director Hazdra and deputy director Matejka for good measure) and all the references to their work, the numbers are still significantly lower than the number of international publications and references associated with my name. I should stress that I do not have an exceptional international publication record and reputation for my age.

People who conduct little valuable research are not qualified to evaluate and direct the research of others. It is obvious from the above text that they have had no intention of critically evaluating the institute, but praise its great (Hazdra) and dear (Matejka) leaders. The recent scandal about falsification of data bases in Rector Jaroslav Miller’s Palacky University (see http://www.dzurnal.cz/) is another symptom of confusing public relations with research as the goal of academia by the same person.

Though the text above does not deny that the authors are totalitarian, it implies that they are not. How the behavior of totalitarian officials differs from that of democratic ones? Totalitarians cannot tolerate dissent, disagreement, and criticism. They deal with dissidents by shouting at them until they resign or falsely confess. They do not know how to put together an argument and support it with evidence, so they prevaricate and mystify. They are deeply insecure and paranoid. When totalitarians are tasked with evaluating hierarchical institutions, they break into hymns of praise to the authorities. They cannot work transparently in the open, but attempt to do everything secretly. They also deny that there is totalitarianism, while claiming that tyranny was “anchored” in society and that the totalitarian leaders were scientists or engineers who conducted social experiments. Decide for yourself then whether they are totalitarian.

As the members of the panel know very well, the text I circulated prior to the first evaluative meeting was written before members of the panel received most of the documentation, including the report of the Frommer panel that evaluated USTR’s publications. It was mostly a guide to international publishing. Matejka needed some excuse to prevent me from spoiling a public relations exercise, so he picked on this.

Since USTR spent tens of thousands of euros on this research evaluation exercise, once Matejka decided to illegally dissolve the panel (USTR’s independent trade union has since affirmed that he violated my contract), I decided it was only fair to the Czech tax payer that I should complete the job I was hired to do, read all the materials, summarize my conclusions, and publish them.

I argued that USTR management has been wasting research funding on public relations. Once I published my evaluation, a professional troll named Dan Urban who works in Baobab Public Relations began to troll my and related social media accounts, such as Petr Balzek’s. People who work in public relations usually do not spend hours every day on trolling historians. It is necessary now to investigate who paid Urban? How much? And who authorized the payment? The Senate appointed Council of USTR meets in the middle of October to investigate this scandal. I hope mismanagement of public funds will be included.

I repeat my recommendation to replace the leadership of USTR with professional historians who conduct internationally recognized significant research. USTR should be a Czech Yad Vashem, devoted to research, education, and commemoration.

Aviezer Tucker